Obrazovky

Obrazovky jsou druhem elektronek, které mění elektrický signál na světelné stopy.

Obrazovka se skládá ze systému elektrod umístěných v elektronové trysce a stínítka, které je pokryto luminoforem (který po dopadu elektronů září), vše je umístěno ve vakuové skleněné baňce.


Svazek elektronů vystupuje z nepřímo žhavené katody. Katoda je nepřímo žhavená wolframovým vláknem, které je navinuto do spirály, aby se vyloučil vliv magnetického pole žhavicí cívky. Emitující oxidová vrstva je nanesena na základně kovové nebo keramické trubičky, v jejíž dutině je umístěno žhavicí vlákno. Pro jednobarevné (černobílé) obrazovky se používá zpravidla 1 katoda, pro barevné obrazovky pak 3 katody - pro složku červenou, modrou a zelenou.

Katoda je obklopena řídící elektrodou (mřížkou) ve tvaru dutého válečku s malým otvorem, tzv. Wehneltonův válec, která má stejnou funkci jako řídící mřížka v triodě, tj. změnou napětí mřížky se mění velikost proudu emitovaných elektronů, současně nastavujeme průsečík drah elektronů do bodu zvaného křižiště. Předpětí mřížky, nastavuje se potenciometrem JAS, určuje velikost anodového proudu, a tím i tloušťku stopy na stínítku, dále pak polohu křižiště, a tím i ostrost stopy.

Vlivem odstředivých sil mezi elektrony dochází k rozšiřování paprsku elektronů, a zároveň k jejich zpomalování. Jeho koncentraci do úzkého svazku a zrychlení zajišťují anody připojené na kladný potenciál. Na první anodu A1 - urychlovací anoda - se připojuje hlavní urychlovací napětí.

Druhá anoda A2 - zaostřovací anoda - paprsek zaostřuje do úzkého svazku. Toto zaostření může být provedeno elektrostatický - elektrostatické zaostřování, které vzniká působením osově symetrického elektrostatického pole, které soustřeďuje rozbíhající se dráhy elektronů. Druhou možností zaostření je zaostření magnetickým polem - magnetické zaostření, kde elektroda A2 je nahrazena permanentními magnety nebo cívkou navlečenou na hrdlo obrazovky (toto ostření se používá hlavně u televizorů).

Po urychlení a zaostření vystupuje elektronový paprsek z elektronové trysky a prochází vychylovacím zařízením, které ho podle potřeby nasměruje.

Vychylovací zařízení, které je tvořeno dvojicí dvou vychylovacích destiček se nazývá - elektrostatické vychylování. Výchylka je vytvářena silou elektrostatického pole dvou dvojic navzájem kolmých vychylovacích destiček. Tímto způsobem můžeme dosáhnout maximálního vychýlení cca 30°. Výhodou soustavy je její minimální kmitočtová závislost. Využívá se hlavně v osciloskopech.

K vychylování může také použít magnetické pole - magnetické vychylování. K vychýlení elektronového svazku se použije magnetické pole vytvořené dvou dvojic vychylovacích cívek nasazených na konci hrdla obrazovky. V závislosti na velikosti vychylovacího proudu procházejícího cívkami je maximální vychýlení cca 110°. Soustava je nevhodná pro vysoké kmitočty vychylovacích proudů. Využití soustavy hlavně v televizních obrazovkách.

Nyní elektrony dopadají na stínítko, které v místě dopadu světélkuje. Stínítko je vyrobeno z luminoforu různé barvy. Pro jednobarevnou (černobílou) obrazovku se používá stínítko jedné barvy, pro barevnou obrazovku pak stínítko složené ze tří barev - červené, modré, zelené. Tyto 3 barvy jsou rozmístěny, buď v pravidelně se střídajících proužcích nebo z teček složených tak, aby tvořily trojúhelník.

Pro barevnou obrazovku se před stínítko dává maska, která má zajistit, aby jednotlivé barevné složky elektronového paprsku dopadly na určené místo stínítka. Masky mohou být různého provedení - s kruhovými otvory, štěrbinová, trinitron.

Na celé vnitřní stěně baňky (od místa, kde končí soustava elektrod elektronové trysky až ke stínítku) je nanesen grafitový povlak, který slouží jako anoda odsávající sekundárně emitované elektrony ze stínítka při dopadu elektronového paprsku - tzv. hlavní anoda. Kdyby nebyly tyto elektrony odsávány, dopadaly by zpět na stínítko, nabily ho záporně. a znemožnily tak dopad elektronového svazku na stínítko.




dlabos.wz.cz