57 – Princip barevné televize


Při mono televizním přenosu podává každý bod obrazovky informaci o jasu snímané scény. Při barevném přenosu nestačí přenášet pouze informaci o jasu, ale je nutná informace o barvách. Jelikož libovolnou barvu viditelného spektra je možné složit ze tří základních barev, je nutné přenášet místo jednoho modulačního signálu tři odpovídající základním barvám. Tyto barvy by měly být pokud možno hodně syté, aby se dosáhlo co největšímu rozmezí reprodukovaných barev. Mimo to musí vyhovovat současným technologiím výroby luminoforů obrazovek. Pro přenos barevné televize byly za základní barvy zvoleny:


Libovolná soustava barevné televize musí splňovat základní podmínku. Musí být oboustranně slučitelná s monochromatickou televizí. Z toho vyplývá, že nelze přenášet přímo informace o základních barvách RGB, ale je nezbytné tyto tři nezávislé informace vhodně zakódovat, tzn. Přeměnit je na tři jiné – vzájemně rovněž nezávislé informace. Aby mohl monochromatický televizor přijímat signál barevné televize, musí mít k dispozici informaci o jasu. Tzv. jasový (luminační) signál Y, resp. jemu odpovídající napětí UY, lze vytvořit ze signálů základních barev dle schématu:

Tento signál představuje první ze tří zakódovaných složek. Jelikož musí vytvořit dokonalý monochromatický obraz, je nutné, aby byl přenášen s plnou šířkou obrázkového pásma vyhrazeného pro přenos monochromatického signálu (asi 6 MHz).

Zbývající dvě zakódované složky tvoří rozdílové barvonosné signály:

Tyto signály pouze „kolorují“ monochromatický jasový signál a proto mohou být přenášeny s podstatně užším pásmem ( zpravidla méně než 1 MHz ).



Způsob vytváření složkových signálů ukazuje obr.1. Na počátku řetězce je barevná kamera, která se skládá ze tří černobílých kamer, jež snímají obraz přes vhodné barevné filtry a tím již poskytují signály UR, UG, UB primárních barev. V následujícím kodéru se z nich vytvářejí, náležitou redukcí jejich úrovně a sčítáním, složkové signály.

Další důležitou skutečnost vyplývající z požadavku slučitelnosti spočívá v tom, že kompletní obrazový signál barevné televize nesmí zabírat širší pásmo než monochromatický signál. Tuto nesnadnou podmínku lze splnit využitím tzv. principu sdílení frekvenčního pásma, který spočívá v tom, že se do pásma 0 až 6 MHz, zabíraného jasovým signálem Y, vloží také chrominanční složky . Princip vychází z poznatku, že signál Y nezabírá celé toto pásmo spojitě, nýbrž je koncentrován jen do spektrálních složek na násobcích řádkové frekvence a v jejím těsném okolí. Mezi těmito složkami, tedy na násobcích poloviny řádkové frekvence fh/2, jsou pak téměř volné mezery a právě do těchto mezer je možné vložit barvonosné složky. Dvě nezávislé informace ovšem není možné přenášet prostou amplitudovou nebo kmitočtovou modulací, ale je nutné využít vhodný multiplexní přenos.

dlabos.wz.cz