dlabos.wz.cz - pokud chcete nepatrně podpořit zkvalitnění tohoto webu, použijte odkaz přes reklamní systém http://7w.cz/666 a následně pokračujte kliknutím na šipku vpravo nahoře.
Může obsahovat pravopisné i faktické chyby. Obrázky lze zvětšit obvykle nabídkou pravým tlačítkem - zobrazit obrázek nebo otevřít obrázek.
57 – Princip barevné televize
Při mono televizním přenosu podává každý bod obrazovky informaci o jasu snímané scény. Při barevném přenosu nestačí přenášet pouze informaci o jasu, ale je nutná informace o barvách. Jelikož libovolnou barvu viditelného spektra je možné složit ze tří základních barev, je nutné přenášet místo jednoho modulačního signálu tři odpovídající základním barvám. Tyto barvy by měly být pokud možno hodně syté, aby se dosáhlo co největšímu rozmezí reprodukovaných barev. Mimo to musí vyhovovat současným technologiím výroby luminoforů obrazovek. Pro přenos barevné televize byly za základní barvy zvoleny:
červená ( red, zkratka R, vlnová délka = 610 nm)
zelená ( green, zkratka G, = 537 nm)
modrá ( blue, zkratka B, = 472 nm)
Libovolná
soustava barevné televize musí splňovat základní
podmínku. Musí být oboustranně slučitelná
s monochromatickou televizí. Z toho vyplývá,
že nelze přenášet přímo informace o základních
barvách RGB, ale je nezbytné tyto tři nezávislé
informace vhodně zakódovat, tzn. Přeměnit je na tři jiné
– vzájemně rovněž nezávislé informace. Aby
mohl monochromatický televizor přijímat signál
barevné televize, musí mít k dispozici
informaci o jasu. Tzv. jasový (luminační) signál
Y, resp. jemu odpovídající napětí UY,
lze vytvořit ze signálů základních barev dle
schématu: ![]()
Tento signál představuje první ze tří zakódovaných složek. Jelikož musí vytvořit dokonalý monochromatický obraz, je nutné, aby byl přenášen s plnou šířkou obrázkového pásma vyhrazeného pro přenos monochromatického signálu (asi 6 MHz).
Zbývající dvě zakódované složky tvoří rozdílové barvonosné signály:
![]()
Tyto signály pouze „kolorují“ monochromatický jasový signál a proto mohou být přenášeny s podstatně užším pásmem ( zpravidla méně než 1 MHz ).

Způsob vytváření složkových signálů ukazuje obr.1. Na počátku řetězce je barevná kamera, která se skládá ze tří černobílých kamer, jež snímají obraz přes vhodné barevné filtry a tím již poskytují signály UR, UG, UB primárních barev. V následujícím kodéru se z nich vytvářejí, náležitou redukcí jejich úrovně a sčítáním, složkové signály.
Další
důležitou skutečnost vyplývající z požadavku
slučitelnosti spočívá v tom, že kompletní
obrazový signál barevné televize nesmí
zabírat širší pásmo než
monochromatický signál. Tuto nesnadnou podmínku
lze splnit využitím tzv. principu
sdílení frekvenčního pásma,
který spočívá v tom, že se do pásma
0 až 6 MHz, zabíraného jasovým signálem
Y, vloží také chrominanční složky
.
Princip vychází z poznatku, že signál
Y nezabírá celé toto pásmo spojitě, nýbrž
je koncentrován jen do spektrálních složek na
násobcích řádkové frekvence
a
v jejím těsném okolí. Mezi těmito složkami,
tedy na násobcích poloviny řádkové
frekvence fh/2,
jsou pak téměř volné mezery a právě do těchto
mezer je možné vložit barvonosné složky. Dvě nezávislé
informace ovšem není možné přenášet
prostou amplitudovou nebo kmitočtovou modulací, ale je nutné
využít vhodný multiplexní přenos.
Může obsahovat pravopisné i faktické chyby. Obrázky lze zvětšit obvykle nabídkou pravým tlačítkem - zobrazit obrázek nebo otevřít obrázek.
dlabos.wz.cz - pokud chcete nepatrně podpořit zkvalitnění tohoto webu, použijte odkaz přes reklamní systém http://7w.cz/666 a následně pokračujte kliknutím na šipku vpravo nahoře.