56

Televizní příjmače


Televizní příjmač má ze všech signálů zachycených anténou vybrat vysokofrekvenční signál žádaného televizního vysílače a vytvořit z něho kvalitní obraz na stínítku obrazovky a příslušný zvukový doprovod.

Vf předzesilovač a měnič kmitočtu (směšovač + oscilátor) tvoří samostatný celek, kterému říkáme volíč kanálů (tuner). Přepínáním jeho vf. cívek se signály jednotlivých televizních kanálů převádějí do kmitočtového pásma, na které je pevně naladěn následující mf zesilovač.

Směšováním se vytvoří pásmo mezifrekvenčních kmitočtů s obrazovým nosným mf kmitočtem

fomf = fos – fo = 213,25 – 175,25 = 38MHz a zvukovým nosným mf kmitočtem fzmf = fos – fz = 213,25 – 181,75 = 31,5MHz .

Mezifrekvenční zesilovač má hlavní podíl na selektivitě a zesílení celého televizního příjmače, zpracovává společně obrazový i zvukový mezifrekvenční signál.

Obrazový detektor je diodový, detekuje amplitudově modulovaný obrazový mezifrekvenční signál. Zároveň na detekční diodě, dochází k aditivnímu směšování nosných mf kmitočtů obrazu fomf a zvuku fzmf. Na výstupu obrazového detektoru proto dostáváme nejen úplný obrazový signál, ale ze směšování také rozdílový, tzv. mezinosný kmitočet (fomf - fomf ) = (38 – 31,5) = 6,5 MHz, a mnoho nežádoucích kmitočtů, které je nutné potlačit.

Mezinosný signál, jehož kmitočet se v rytmu kmitočtové modulace zvukového doprovodu mění kolem klidové hodnoty 6,5 MHz, musí mít přitom velmi nízkou úroveň, aby nevznikaly rušivé interference s obrazovými modulačními kmitočty. Mezinosný kmitočet zvuku se odfiltruje a vede k dalšímu zpracování do zvukové části televizního příjmače.

Cesta úplného obrazového signálu

Signál se nejprve v širokopásmovém obrazovém zesilovači zesílí na úroveň potčřebnou k modulování obrazovky, které je připojena přes odlaďovač 6,5 MHz k jeho výstupu. Současně je zesílený úplný pbrazový signál přiveden na oddělovač synchronizačných impulsů, kterým začíná rozkladová část televizního příjmače.

Integračním obvodem se získávají impulsy pro synchronizaci budícího generátoru snímkového rozkladu.

Řádkové synchronizační impulsy, vyrovnávací impulsy a udržovací imopulsy přemění derivační obvod na impulsy jehlové, které se porovnávají co do kmitočtu a fáze s impulsovým napětím z koncového stupně řádkového rozkladu. Využíváme jen jladných jehlových impulsů;


Z porovnání získáme stejnosměrné napětí ( regulační napětí automatické fázové synchronizace s kmitočtovým porovnáním AFS ), kterým se potom řídí kmitočet a fáze budícího generátoru řádkového rozkladu.

Koncový stupeň snímkového rozkladu dodává do cívek pro svislé vychylování elektronového svazku obrazovky pilový průběh proudu s opakovacím kmitočtem 50 Hz. Koncový stupeň řádkového rozkladu pracuje jako spínač (nikoli jako zesilovač), pilový průběh proudu s opakovacím kmitočtem 15625 Hz se získává až v cívkách pro vodorovné vychylování.

Výstupní transformátor koncového stupně řádkového rozkladu má primární vinutí upravené jako autotransformátor s takovým převodem, že při strmých zpětných bězích pilového průběhu vznikají mezi koncovými vývody primárního vinutí špičky střídavého napětí 10 až 20 kV. Jejich usměrněním vysokonapěťovým usměrňovačem se získává stejnosměrné vysoké napětí potřebné pro poslední anodu obrazové elektronky.

Společnou součástí snímkového i řádkového rozkladu je obvod pro zatemnění zpětných běhů elektronového svazku. Zatemňovací impulsy z obou koncových stupňů se přivádějí na řídící mřížku obrazovky, na kterou je též připojen regulátor jasu.

Používají se obvody pro samočinné řízení zesílení (automatické vyrovnání citlivosti AVC). Nejčastější je tzv. klíčové řízení kontrastu (klíčované AVC), jehož předností je, že se řídící napětí odvozuje z úrovně synchronizačních impulsů přijímaného signálu, tj. z maximální úrovně nosné vlny, a nezávisí na obsahu právě přenášeného obrazu.

dlabos.wz.cz